Tělní tekutiny
Laboratorní analýza tělních tekutin zahrnuje i počítání a diferenciaci buněk v řadě různých tělních tekutin, jako je mozkomíšní mok, ascites nebo třeba synoviální tekutina. Tato analýza je usnadněna díky našemu novému analyzátoru XN a některým analyzátorům X-Class. Buněčná diferenciace tělních tekutin je jedním z důležitých aspektů v procesu hledání správného diagnózy u některých závažných onemocnění.
Automatizace analytických procesů u tělních tekutin má několik výhod ve srovnání s manuální metodou určování v počítací komůrce. Metoda je velmi jednoduchá, pohodlná a její kvalita nezávisí na subjektivních dovednostech jednotlivých laboratorních pracovníků a umožňuje tak standardizaci pracovního postupu. Díky tomu může být výrazně redukován počet časově náročných manuálních diferenciálů.
Vzhledem k rychlé degradaci buněk v tělních tekutinách, zejména neutrofilů, je třeba analyzovat vzorek tak rychle, jak je to možné.
Mozkomíšní mok
Mozkomíšní mok (likvor) je fyziologická tělní tekutina, která vyplňuje mezilebeční prostor mozkových komor a obklopuje míchu. Slouží jako "polštář" pro v mozek a míchu, transportuje hormony a neurotransmitery, pomáhá odstranit toxické metabolity a zajišťuje mozku konstantní vhodné prostředí.Zdravý dospělý má obvykle asi 100 až 150 ml této nažloutlé tekutiny, a denní produkce je obvykle okolo 500 ml.
Buněčná analýza mozkomíšního moku je vyžadována pro detekci nebo vyloučení onemocnění ovlivňující centrální nervový systém: infekce bakteriemi nebo viry; záněty - například roztroušená skleróza nebo Guillain-Barrého syndrom; apod.
Vzorky jsou většinou odebírány pomoí lumbální punkce. Ačkoli je to dnes rutinní postup, odběr likvoru stále nese určitá rizika a s mozkomíšním mokem je třeba nakládat jako se vzácným materiálem.
Počítání a diferenciace buněk likvoru pomáhá rozlišovat mezi různými typy onemocnění. Jako obecné pravidlo je u dospělých více než 5 WBC/mikrolitr považováno za patologii, zatímco u novorozenců může být až 30 WBC/mikrolitr považováno za normální stav. Zvýšení počtu neutrofilů často svědčí o bakteriální nebo virové infekci, zatímco eozinofilie může upozornit na možné parazitární infekce, ale též může být způsobena alergickou reakcí organismu na cizí těleso.
Pleurální tekutina
Pleurální tekutina je tekutina, která se nachází v pleurálním prostoru obklopující plíce - pleurální dutině. Normální objem pleurální tekutiny je okolo 10 ml. Nadměrné množství této tekutiny (pleurální výpotek) je považováno za patologický jev. Existují různé důvody pro akumulaci pleurální tekutiny.Nejčastějším důvodem je městnavé srdeční selhání, dále pak zápal plic, plicní embolie a tuberkulóza.
Kvantifikace buněk a diferenciální rozpočet pleurální tekutiny se provádí za účelem zjištění příčiny pleurálního výpotku. Dále je také třeba odhalit nebo vyloučit infekci plic nebo pohrudnice. Vysoký počet neutrofilů může například poukazovat na infekci, ale i neinfekční pleurální výpotky mohou obsahovat značné množství bílých krvinek. Kromě toho, mezoteliální buňky jsou často vidět u onkologických onemocnění. V případě, že kapalina obsahuje příměsi krve pak se nejčastěji jedná o důsledek onkologických metastáz.
Peritoneální tekutina
Peritoneální tekutina se nachází v peritoneální dutině v dutině břišní. Pokud se tekutina nahromadí v nadměrném množství označuje se jako ascites. Obdobně jako u pleurální tekutiny, množství peritoneální tekutiny je považováno za patologické, pokud překročí objem okolo 10 ml. Ve většině případů se ascites hromadí v důsledku cirhózy jater, rakoviného bujení, městnavého srdečního selhání nebo tuberkulózy. Analýza peritoneální tekutiny se provádí za účelem odhalení příčiny přítomnosti tekutiny a pro detekci nebo vyloučení peritonitidy. Vysoké počty neutrofilů obvykle poukazují na infekci, zatímco příčinou krvavého ascitu jsou nejčastěji onkologické metastázy.
Synoviální tekutina
Synoviální tekutina je čirá fyziologická tekutiny uvnitř kloubní dutiny, která snižuje tření mezi kloubními chrupavkami při pohybu. V důsledku artritidy a infekce dochází k zvýšení jejího objemu.Určení počtu buněk a jejich diferenciace může pomoci odlišit zánětlivé a infekční příčiny výpotku. Velmi vysoké počty bílých krvinek (i více než 100 tisíc/mikrolitr) s převahou neutrofilů indikují infekční povahu zánětu kloubu.
Peritoneální dialyzát (CAPD)
Kontinuální ambulantní peritoneální dialyzát (CAPD) není ve skutečnosti pravá tělní tekutina, protože je to tekutina, která se tvoří jen v důsledku léčby onemocnění. Proces CAPD je alternativou k hemodialýze u pacientů, kteří trpí chorobami ledvin. Využívá se peritoneum pacienta jako membrána přes kterou jsou škodlivé látky osmoticky odstraněny z krve. Tento postup je běžně spojen s výskytem infekce pobřišnice. Zvýšený počet bílých krvinek s vysokým procentem neutrofilů může indikovat infekci a zánět pobřišnice, zatímco eozinofilie je většinou považována za vedlejší efekt alergické reakce na cizí těleso po zavedení katetru.
